Muškáty se objevily v mém životě (a na mém pařížském okně) zcela neplánovaně a tak trochu nechtěně. Někdy koncem července jsem šla z práce domů krátce po bouřce a na chodníku ležel ulomený šlahoun muškátu. Nikdy jsem tyhle kytky nijak nemilovala, ale přišlo mi líto velkého kusu rostliny, který dal jistě matce Přírodě spoustu práce... Vzala jsem tedy šlahoun domů (a tím i muškáty na milost) a zakomponovala ho do celku pařížského okna. Rostlinka úplně bez problémů zakořenila a začala se pomalinku roztahovat ve svém novém květináči. Za týden se po silném větru situace opakovala, jen šlahounů jsem cestou z metra domů posbírala o trochu víc... Stále ještě velmi nenápadná invaze! Nicméně o týden později spadl sousedům při velké bouřce z okna OBROVSKÝ truhlík PLNÝ pelargónií a po té, co ležel pár dní rozmlácený s polámanými květinami před jejich dveřmi, vyhodili celou rotu výsadkářů nemilosrdně k popelnicím. A to ti stateční chlapci přežili výsadek ze čtvrtého patra bez padáku! No chápete to? Já tedy ne! Mé partyzánské srdce dojala statečnost a vytrvalost těchto květin, od popelnic jsem je zachránila a vytvořila si na pařížském okně silnou klaku muškátů. Zatím se pomalu vzpamatovávají ze svého dobrodružství, ale věřím, že příští rok mě odmění spoustou květů od brzkého léta do pozdního podzimu. Nakonec jsou to vlastně dost prima kytky!
Žádné komentáře:
Okomentovat